Víno se nejvíc pije jen tak – posedíme s přáteli, nebo i sami, třeba u televize a otevřeme si „lahvinku“. A k tomu chroupeme nějaké drobnosti, obyčejně spíš slané. Ale noblesnější je dát si víno k jídlu. V zemích, jako je Francie či Itálie, kde je víno nejtradičnějším nápojem, vědí, jak na to a co se k čemu hodí. Tak tedy pár základních pravidel pro případ, že sobě nebo přátelům chcete uspořádat trochu formálnější večeři.
Aperitiv
Aperitiv se pije na začátku večírku, třeba než se sejdou všichni hosté. Tradičně se u nás podává vermut, to je ale problém, je to velmi sladké a těžké víno a nějaká šunčička v předkrmu vám pak asi nebude chutnat. Takže když už, tak třeba suché Martini s olivou, ale pozor, dezertní vína označená jako suchá mají pořád hodně cukru – jejich sladká chuť je jen vyvažována hořkostí pelyňku. Lepší volbou je rozhodně suché perlivé víno (dry nebo brut). To je dnes ve světě skoro standard. A pozor, protože aperitiv si hosté berou, jak postupně přicházejí, nepřipíjí se jím. Nemá přece smysl připíjet si, když se ještě nesešli všichni. Připijeme si, teprve když všichni usednou k prostřenému stolu, nejspíš tedy vínem, které jsme vybrali k prvnímu chodu.
K lehkému jídlu lehké víno
Co je to lehké jídlo? Třeba předkrm ze šunky, sýru (eidam, gouda) a lehké saláty (spíše bez majonézy). Nebo ryby a ne moc kořeněná drůbež. Vařené nebo nepříliš kořeněné dušené maso, zelenina vařená v páře, případně lehce orestovaná.
Lehké víno je víno s nižším obsahem alkoholu: 10–11 %, nepříliš aromatické. Dnes je třeba lehčí víno spíš hledat, nejspíš je najdete mezi víny zemskými nebo jakostními bez přívlastku. (Jak se to má s přívlastky, o tom jsme psali v jednom z našich dřívějších článků.) Z odrůd Vlašský ryzlink, Veltlín, popř. světlejší červené – jednodušší Portugal, Frankovka. Víno musí být suché, nanejvýš polosuché. K lehčím jídlům se taky – zvlášť v létě – hodí vinný střik z perlivé vody.
K středně těžkému a bohatšímu jídlu středně těžké víno
Středně těžké jídlo může být např. dušené maso s omáčkou na základě smetany, pečené maso, dušená zelenina (např. fazole na smetaně apod.). Grilované netučné maso včetně drůbeže (krůta, husa, kačena), možná smažený řízek či smažená ryba.
A středně těžké víno? Víno se středním až vyšším obsahem alkoholu: 11,5–13 %. Taková je dnes většina jakostních vín s přívlastkem pozdní sběr nebo výběr z hroznů. Suché nebo polosuché. Bílé spíš ke světlejšímu masu (drůbež, vepřové), červené k hovězímu nebo ke zvěřině.
K těžkému jídlu těžké víno
Za těžká jídla považujeme všechna jídla tučná, například tučnější pečeně, steak s těžší pikantní omáčkou, smažené hranolky a podobně.
Co je těžké víno? U bílých vín se za „těžké“ obyčejně považuje víno sladké. To se tradičně pije např. k francouzskému foie gras – tučným kachním játrům ve vlastním sádle. Tedy vína na úrovni výběr z hroznů a výběr z bobulí. U červených vín máme na mysli vína s vyšším obsahem alkoholu (13–15 %), tmavá, tříslovitá, která mají být naopak suchá.
Co k moučníkům?
Zvláště dámy si libují ve sladkém. Ale aby víno vedle zákusku nechutnalo kysele, musí být hodně sladké, sladší než moučník. Dobře vyhoví také sladší šumivé nebo perlivé víno; tváří se jakby nic, ale cukru je tam hodně.
Ovšem typicky románské je podávat na závěr večeře místo moučníku sýr, může být na výběr z několika druhů uspořádaných na míse nebo na prkénku s nožem. K tomu se hodí suché červené, a vyhneme se nadbytečným kaloriím.
Na závěr je digestiv
Jako se na začátku bohatšího oběda nebo večeře podává aperitiv, na konci je to digestiv. Jak už to slovo napovídá, má pomoci trávení. Klasickým digestivem ve francouzské kuchyni je koňak, ale vynikající je i kvalitní velmi sladké víno, tedy výběr z bobulí, slámové nebo ledové víno. Podává se v malých likérových skleničkách a v malém množství, však je taky pořádně drahé.
Hostina po našem
Víno se u nás pije většinou jen jako dlouhodobější záležitost, sejdou se přátelé a popíjejí, třeba o víkendu odpoledne nebo po večeři. V takovém případě se k vínu pojídají např. typicky české obložené chlebíčky. Ty se hodí spíš k lehčímu bílému vínu. Ale chceme-li víno opravdu vychutnat, pak je nejlepší nachystat velmi jednoduché jednohubky neutrální chuti. Kousky chleba (může být ten náš pšeničnožitný i bílá bageta), sýr. Základní sýry, které nekonkurují chuti vína, jsou eidam a gouda. Nedoporučuji je obalovat v paprice, jak bývá někdy zvykem, konkuruje to chuti vína. Pikantnější sýry (typu např. ementál, niva, romadur) už vyžadují výraznější víno – a zde se odborníci nemohou shodnout, někdo dává přednost bílému, někdo červenému. Zvláštní kapitolou jsou sýry s bílou plísní (camembert, u nás zvaný hermelín či plísňový sýr apod.). Záleží na vyzrálosti, ale spíš se hodí ke středně těžkým červeným vínům.
Důležité je ale uvědomit si, že žádná pravidla neplatí na sto procent. Experimentovat s kombinacemi může být docela zajímavé. Jen, pokud máte hosty, měli byste si být jisti, že to taky jako experiment chápou. Pro všechny ostatní případy je zde jako orientační návod tabulka kombinací vína a jídla (v PDF pro tisk zde).
Voda je OK!
A ještě jedna důležitá věc: nikdy nezapomínejte, že na stole musí být dostatek vody – ať už perlivé nebo neperlivé. A zapíjejte hojně, můžete pak vína vypít víc a budete OK, nikoli K.O.