Naše republika není žádnou vinařskou velmocí. Když průměrnému občanovi z typických vinařských velmocí řeknete, že i u nás se rodí výborná vína, asi uslyšíte: „Opravdu?“ a doprovodí to povytažené obočí a celkem jasně čitelný úsměv, spíš úšklebek, který jako by říkal: „No, to musí být něco…“ Ale nic si z toho nedělejme, my víme své! Ovšem stejně jako u nich, i u nás se trh s vínem musí podřídit společným pravidlům Evropské unie. A vytvořit ta společná pravidla byl pro unijní zemědělské experty tvrdý oříšek. Právě rozmanitost je na vínu to cenné a zajímavé, takže vytvořit spravedlivá společná pravidla není snadné.
Už jsme si řekli, že víno je hlavně „odněkud“. Prvním přiblížením toho „odněkud“ jsou v EU vinařské zóny. Experti museli řešit, jak co nejvíc vyrovnat podmínky společného trhu pro vína z různých klimatických oblastí, a tak celou Evropskou unii rozdělili do tří zón. Zóna A je ta pro révu nejméně příznivá, zóna C je naopak tak příznivá, že ji nakonec museli rozdělit ještě na čtyři podzóny. Je to vidět na připojené mapce. Podle toho, ve které zóně je vinice, se mohou nebo naopak nesmí používat určité technologické postupy, sloužící k vylepšování vín.
Protože Česko leží na severním okraji pěstování révy, zajímá vinaře hlavně to, jestli a jak moc mohou přislazovat mošt v případě, že cukernatost není dost vysoká. Dá rozum, že v nejchladnější zóně se bude moci přislazovat víc než v poněkud příznivější zóně B, o céčku nemluvě. Asi bychom čekali, že naše vinice budou všechny v zóně A, vždyť severněji než někde na okraji Brna už se víno dělat nedá. Ale není tomu tak! Když jsme se chystali vstoupit do EU, moravští vinaři pochopitelně chtěli, aby celá republika byla v zóně A. Ale konkurence na společném trhu je veliká a tak to nakonec dopadlo tak, že celá Morava je v zóně B, a to se zdůvodněním, že moravské vinice plynule navazují na ty dolnorakouské, a ty jsou přece v zóně B. Asi si to prosadili rakouští vinaři, vstoupili do EU o 9 let dřív než my. (Kontrolní otázka: Odkdy je ČR v EU?) Důsledek je tedy ten, že Čechy jsou v zóně A a Morava v zóně B.
Pokud jde o vinařské oblasti, my jsme jich před vstupem měli na Moravě devět, a celé se to jmenovalo Moravský vinařský region. V Čechách byly oblasti dvě. To se ovšem taky muselo změnit, tak mrňavé oblasti byly pod mezí postřehu EU. A tak máme dvě vinařské oblasti – Moravskou, která produkuje asi 95 % vína z České republiky, a Českou. Když to řekneme velmi zjednodušeně, hlavní rozdíl je v tom, že v Čechách se smí doslazovat víc než na Moravě. Je to dobře, nebo špatně? Pro nás, kteří víno neděláme, ale jen je vychutnáváme, je to dobře! Víno z přislazovaného moštu nemívá takovou plnost neboli tělo, takovou bohatost aroma a chuti, jako víno z moštu nepřislazovaného. Však taky přívlastková vína nesmějí být z přislazovaného moštu! Jinak to ovšem může vidět vinař, rád by i v deštivém roce, kdy hrozny nejsou moc sladké, dělal aspoň část svých vín sladší, jdou lépe na odbyt, zvláště u mladších slečen i dam v letech. Když nepřisladí, mohou být vína až trpká. Útěchou jim může být, že v posledních letech bylo sluníčka tolik, že se přislazovat nemusí a přesto mohou dělat výborná přívlastková vína. A to je přece dobře!