Víno je hotové, ale jenom malá část se vypije ve sklepě nebo veze k zákazníkům v sudech. Klasika je láhev, a tu je třeba nějak uzavřít. A bez debaty nejběžnější je korková zátka. Nebo už není? Skutečně, když se podíváme do regálů ve vinotéce, uvidíme stále častěji šroubový uzávěr, a v mnoha lahvích sice zátka je, ale je opravdu z pravého korku?
Klasika je korek
Tak tedy po pořádku. Klasika je korek. Většina světového korku pochází poněkud překvapivě z jediné, a ne zrovna největší země: z Portugalska. O dost míň pochází ze sousedního Španělska, popřípadě z Maghrebu, tedy Maroka, Alžírska a Tuniska. Korek ovšem není nějaká rychlá plodina. Je to změkčená borka (kůra) dubu korkového, a ten roste pomalu – inu jako dub. Dubová borka se z kmene stromu loupe jen jednou za 10 až 15 let! Takže není divu, že na světovou produkci vína není korku dost, zvlášť toho kvalitního, a nedá se nic dělat, musí se hledat náhrady. Dobrý korek musí dokonale těsnit a přitom být pevný, aby jej vývrtka neroztrhla. Přitom je to přírodní materiál a vždycky obsahuje nějaké praskliny. Všeobecně se má za to, že prostřednictvím pórů v korku může do láhve velmi pomalu pronikat kyslík a příznivě ovlivňovat stárnutí vína. Žádný přesvědčivý důkaz pro to není, přesto se do záklopky (to je ten plastový potah uzavřeného hrdla) dělají dvě až čtyři dírky, aby vzduch mohl dovnitř. Zátky je opravdu nutno vybírat, třídit, a to stojí další peníze. Neblahou vlastností korku je osobitý pach, způsobovaný látkou zvanou TCA (trichloroanisol). Je-li víno „cítit korkem“, je na vylití. Zpracování korku tak, aby byl pěkně pružný, těsnil a nezapáchal je věda. Není bez zajímavosti, že třeba ve Francii mají pro různé kvalitativní třídy vína předepsané různé délky zátky – čím kvalitnější víno, tím musí být zátka delší. Opravdu kvalitní korek dnes tedy najdeme jen v lahvích s dražšími víny. Méně kvalitní korková zátka se často dokáže roztrhnout a rozdrobit, a to nám dokáže požitek z vína pěkně znepříjemnit. To se asi stalo každému z nás, a stává se to častěji u starších lahví, které třeba po deseti letech vytáhnete ze sklepa.
Korková drť a plastové zátky
Levnější než kompaktní korek je korková drť. Ta se s nějakým pojivem (lepidlem) lisuje do potřebných tvarů. Tyto aglomerované zátky jsou velmi běžné, starší typy se ovšem velmi snadno trhají. Dnes už bývá pojivo natolik inertní, že nezanechává ve víně ani při dlouhém ležení žádnou pachuť a zátka se dá dobře vytáhnout aniž by se roztrhla. Vlastně už je to víc plast než korek. Takže další stupeň už jsou zátky opravdu plastové. Jsou mnohem levnější než korkové a všechny mají samozřejmě stejnou pružnost a pevnost (např. materiál zvaný nomacorc). Výrobci je obyčejně barví do béžova, aby se podobaly korku, někdy jsou na povrchu i naznačeny jakési póry, které však nejsou skutečné. Takové zátky ovšem nejsou porézní a konzervativní vinaři k nim nemají vždycky důvěru.
Šroubové uzávěry
Hitem posledních asi deseti, patnácti let jsou šroubové uzávěry. Jsou hliníkové, uvnitř je těsnicí vložka z inertního materiálu a mají dvě hlavní přednosti: k otevření láhve nepotřebujete žádný nástroj a nedopitou láhev můžete snadno znovu uzavřít. Bohužel, hodně lidí si myslí, že šroubový uzávěr znamená automaticky méně kvalitní víno. To ovšem vůbec není pravda. Stačí se podívat kousek za naše hranice a uvidíme, že v Rakousku a hlavně v Německu už se pod šroubový uzávěr dává většina vín, podle některých zdrojů až dvě třetiny. Obdobně to platí pro mnohá vína z tzv. Nového světa, tedy z jižní polokoule a ze Severní Ameriky. Je to tendence, kterou už asi nepůjde zastavit, snadnost manipulace nakonec zvítězí a korek bude vyhrazen jen noblesním vínům, kde se klade důraz na tradici. Mnoho vinařů (i u nás na Moravě) dává korkové zátky jen do vín nejvyšší kvality, nižší řada má zátky aglomerované, případně mají šroubový uzávěr.
Skleněné zátky
Zbývá zmínit se o skleněných zátkách vinolok. Je to jen několik let stará novinka českého výrobce Preciosa. Na první pohled připomíná tradiční zábrusovou zátku, do jakých se dávaly všelijaké lektvary ve starých lékárnách. Zde ale netěsní zábrus, ale plastový kroužek, navlečený nad kužel zátky. Otevření láhve je překvapivě snadné, stačí zatlačit palcem zboku na horní část zátky. Ne tedy viklat nebo se pokoušet o šroubový pohyb.
Záklopky neboli kapsle
Povídání o zátkách by nebylo kompletní, kdybych se nezmínil o záklopkách neboli kapslích. Kdysi se zátky zalévaly pečetním voskem, do kterého se otiskla jako pečeť značka vinaře. To byla záruka původnosti. Dnes jsou kapsle většinou plastové, u dražších vín hliníkové (bývaly i cínové, ale cín je zdravotně závadný, proto se už nepoužívá). Jak už jsem řekl, z tradičních důvodů se do kapslí dělají nenápadné dírky, aby prý do láhve mohl vzduch. Na vrchní straně kapsle bývá znak výrobce, ale u vín z České republiky je tam skoro vždy symbol české vlaječky. Vypadá jako vyplazený jazyk, ale je to sklenička, stopka a podstavec už se tam nevešly. Je to garance toho, že víno bylo vyrobeno v ČR z hroznů zde i vypěstovaných. Když chce mít vinařství na kapsli svůj znak, může ten vyplazený jazyk dát na etiketu. I tak je to záruka, že je to víno z Moravy nebo z Čech.