Protože nás v Období roušek nuceně zavřeli a zůstali jsme doma na -100 % (slovy: mínus sto procentech), a protože náš sklípek v centru Brna nemá ani okýnko, ani dveře do ulice s židlí (co by to bylo za sklep?!), využili jsme tuhle „dovolenou“ k dalšímu profesnímu vzdělávání i k výdělku formou brigády. Oslovili jsme naše spřátelená vinařství a u PPS vinařství Strachotín jsme pak v plné polní nastoupili vázat tažně.
Hluk moravské metropole (silniční provoz se ani v tomhle období nijak zvlášť nezměnil) jsme nechali za sebou a po sjezdu na Hustopeče (mají tam dost zajímavý a moderní kostel) jsme přes popické letiště dojeli na trať Šusfeldy. Při práci ve vinohradě mezi Popicemi a Strachotínem jsme si vychutnávali klid, zvuky přírody, celodenní bezplatný pohled na Pálavu přes novomlýnskou nádrž.
Nuže, vyfasovali jsme drátky a provázky, vybavili se láhvemi s vodou, olepili si prsty náplastí a hurá do vinohradu! Protože jeden řádek čítal kolem 360 hlav, což je délka řádku, no, dlouhá, tak na nějaké vracení se do auta pro vodu nebyl prostor. Ale i tak se člověk po vinohradě docela nachodí. Začali jsme vázat panenskou Pálavu, pak jsme přešli na Sauvignon a později na Svatovavřinecké. Abysme víno poznali podle dřeva, takový machři ještě nejsme, ale rozdíl tam byl.
Je krásné pozorovat, jaký má příroda denní rytmus, a to i v případě, že si lidé změní čas. Bažanti na sebe neustále křaplavě volali: první zavolal, druhý za chvíli odpověděl. Tohle jim vydrželo celý den. Pojmenovali jsme si je Frodo a Pytlík (náhoda?). Čas divokých kačen nastal až se západem slunce. Kachní manévry jsme sice nevyfotili (maje stále plné ruce tažňů), ale poslouchat jejich káchání a pozorovat jejich formace bylo o to intenzivnější (proč pořád fotit „na potom“ a pak se rozplývat nad tím jaké to bylo; TEĎ jsme si to užívali a to zůstane déle než fotka v mobilu). A kupodivu, kachnám byla změna času úplně u kloaky. Prostě: „Slunce zapadá, tak dem na oblítku, holky!“
Jak zapadlo slunce, prudce se ochladilo a budete se divit, byla tma! Bodejť by ne, když ve vinohradě není pouliční osvětlení. No jo, Brňáci vyjeli za hranice metropole…
A večer cesta do města. Západy slunce jsou na té relativně ploché zemi nádherné, plně oranžové a teplé. I v Brně se dají chytit. Jsme rádi, že jsme Iveta a já vyzkoušeli alespoň miniaturní část celoroční práce na vinohradě, a i když to není nějaká pohodička, hřeje nás vědomí, že jsme i my trochu přispěli k výrobě výborného strachotínského vína. Nakonec, ochutnejte ho u nás 😉
Tomáš Kučera
P.S.: Protože jsme na Šusfeldy přijížděli přes Popice Airfield, nemohl jsem odolat a neudělat si rychlostní zkoušku s naším LPG volvíkem V50. No, na 100 km/h jsem to nevytáhl, bo malo mysta, py*o, ale kdybych víc trénoval… Tož, příště!
Tomáš, The Speed Tester Future Master 😎